V posledních letech se pro všechny plzeňské farnosti slaví v kostele PMR. Nejprve eucharistické procesí putovalo kolem klášterní zahrady, avšak vnější zeď zahrady a chodník nepůsobily vždy přívětivě. Potom procesí putovalo uvnitř klášterní zahrady, kde bylo prostředí mnohem přívětivější, avšak problémy nastávaly s přesunem v malém prostoru. Nad formou slavení Těla a Krve Páně uvažovali společně kněží z našeho vikariátu. Pro letošek jsme po společné dohodě i s biskupem Tomášem dospěli k jiné formě slavení, která z teologického hlediska má velmi dobrý základ.
Smysl eucharistického procesí můžeme tímto: Církev nese Krista do ulic, aby On sám požehnal místu, kde žijeme, a aby víra, kterou slavíme v kostele, vstoupila do života světa. Procesí není průvodem věřících, nýbrž Kristus sám kráčí mezi svým lidem. To On sám jde ulicemi, náměstími, kolem domů, kde lidé žijí, radují se, trpí, hádají se, milují, pracují. Procesí se neuzavírá do chrámu, ale vychází ven. Jde o tiché svědectví, že Kristus je přítomen a jedná i zde – v našem městě, v našich ulicích, v našem každodenním životě. Když kněz žehná monstrancí na jednotlivých zastaveních, je to prosba, aby Kristus uzdravil nemocné, posílil rodiny, chránil město, přinesl pokoj tam, kde je napětí, otevřel srdce těch, kdo Ho neznají.
Smyslem je tedy toto trojí: nést Krista do našeho světa, svědčit o jeho přítomnosti v tomto světě a prosit Krista za tento svět. Je velkou otázkou, zda naše odkřesťanštěná společnost vůbec chápe, o co jde, když vidí monstranci s Eucharistií. Velká část vůbec netuší, o co jde. Nepovažujme je za neznabohy a nevzdělance! Vyrostli v prostředí, které je lhostejné, o církvi slyšeli nehezké věci a možná se s nimi i bohužel osobně setkali. Krista jako Zachránce a Spasitele v monstranci mnozí nepoznají. Jak jim ho tedy můžeme smysluplně nést, přiblížit a svědčit o Něm?
Když slavíme mši sv., je Pán uprostřed nás. Když jej přijímáme ve sv. přijímání, je On v nás a stáváme se sami živou monstrancí, která ho nese do tohoto světa.Přijmeme stejnou hostii, jaká je i v monstranci! Na konci mše sv. slyšíme: Jděte ve jménu Páně! Jdeme domů jako živá monstrance. Kéž by na nás bylo vidět, koho neseme ve svém srdci! Jak to tedy letos vyjádříme, abychom nesli Ježíše do našeho světa, svědčili o něm a modlili se za náš svět?
V kostele budeme slavit mši svatou. V eucharistii přijmeme Ježíše do svého srdce. Na konci mše svaté po krátké adoraci vyjde průvod před kostel, kde biskup Tomáš s monstrancí udělí požehnání shromážděným i celému městu. Poté biskup rozešle účastníky, kteří přijali Krista v eucharistii a nesou ho ve svém srdci, aby putovali na různá místa a tam se modlili a žehnali městu (např. městský úřad, nemocnice, škola, věznice, koleje apod.). Každá farnost si může zvolit svá místa, kam „ponesou Krista“, budou o něm svědčit a modlit se. Nebudeme vstupovat nikam do úřadů ani jiných budov, stačí tichá, modlitba plná víry za dané místo. A mohou tam zanechat na lístku požehnání a přání pokoje a malou kytičku. A pak se vrátíme do svých domovů, stále s Ježíšem ve svých srdcích.