„I kdyby pole nevydala pokrm, já přesto budu jásat v Hospodinu, svém spasiteli.“ Tak zní letošní motto plzeňské diecéze. Otec biskup nás v novoročním pastýřském listě vyzývá, abychom se soustředili na zdroje radosti, které se neztrácí ani v těžkých časech. Položili jsme tedy našim kněžím několik otázek, které souvisí právě s radostí.
Čím Vám dělá Hospodin radost?
Každým dnem, který dostávám, lidmi, které potkávám, událostmi, které dávají naději. A taky svým slovem, které čteme a promýšlíme při liturgii či modlitbách. Čím se snažíte dělat Hospodinu radost? Snad tím, že mu to nechci moc kazit, že chci radost od něho přijímat a dávat dál.
Co Vám v poslední době udělalo radost?
Cesta papeže Františka do Iráku. Esemesková komunikace s farníky v Boru, Dolní Bělé a okolních obcích. Uzdravení vážně nemocných kněží P. Ludolfa Kazdy a P. Petera Fořta. Modlitby křížové cesty v přírodě spolu s komunitou Křížových sester v Kožlanech u Kralovic a ve Stříbře na začátku postní doby. Nápady spolubratří kněží, jak být v této době nablízku lidem. Postní nadechnutí a postní výzvy na webu naší diecéze.
Čím sám sobě děláte radost?
Nákupem a četbou zajímavých knih. Teď se těším na rozhovor s Janem So[1]kolem či na novou knihu salesiána Ládi Heryána. Objevováním nových míst v Plzni, když se nedá opustit okres, při výletech v sobotu či neděli, a při výletech mimo Plzeň, když to šlo a až to zase půjde. Odkud čerpáte radost v těžkých časech? Z písní-modliteb, které si zpívám a pouštím. Mám teď dvě oblíbené: „Mou cestu v rukou máš, jdu s důvěrou…“ a modlitbu sv. Františka: „Učiň mě, Pane, nástrojem, ať zářím Tvým pokojem…“
Dělíte se o svou radost? S kým?
Pokouším se začínat modlitbu chválou a díkem a tím se dělit s Bohem o radost. U stolu při snídani či obědě se sestrami a otcem biskupem. Při telefonování s blízkými, které se stalo pravidelnou součástí mého večera.
Myslíte si, že se dá radost naučit? (Jak?)
Radost je podle svatého Pavla plodem Ducha svatého, my jsme žáci a spolupracovníci, takže jsme pořád ve škole a učíme se radost přijímat a dávat, objevovat a vychutnávat, přát ji druhým.
Nejprve mi dovolte několik slov úvodem. Možná budou moje řádky někomu připadat jako zbožné řeči. Položené otázky však jsou natolik hluboké, že chci-li na ně upřímně odpovědět, musím co nejvíc odhalit svoje nitro. V mém věku však jsou moje myšlenky už víc zaměřené na budoucnost absolutní, než na těch několik měsíců či let, které mi ještě zde na zemi zbývají, a to navíc v současné kovidové situaci, která naši pozemskou budoucnost dělá ještě víc nejistou. Píšu-li o spiritualitě Hnutí fokoláre, pak mi jde o to podělit se aspoň trochu o výsledek její víc než padesátileté formace a života v jejím duchu.
Čím Vám dělá Hospodin radost?
Přináší mi trvale pokoj do duše. Vnímám ovoce Ducha svatého, které obohacuje mne a také lidi kolem mne. Je vyjmenováno v listě Galatským: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (Gal 5,22–23). Když se nám takhle podaří žít, je to báječný život, pokojný a radostný. Bohužel to zdaleka nežiju dokonale, a to přináší smutek. Velmi důležitá je také naděje, která překračuje náš pozemský život. Tu dává jedině Bůh. Spočívá v tom, že se těšíme na trvalý domov v nebi. Je proto třeba k tomu mít co nej[1]bližší a nejintimnější spojení s Bohem Otcem, skrze našeho Pána, Ježíše Krista, a v síle Ducha svatého. To nejsou fráze, ale ukázání cesty a návod, jak po ní jít. Veďme co nejčastější rozhovor s Bohem, především tím, že u něho bude často spočívat naše srdce. Tak je Bůh může naplňovat svým ovocem, jak o něm píšu na začátku této odpovědi.
Čím se snažíte dělat Hospodinu radost?
Denně v modlitbě Otčenáš prosíme „buď vůle Tvá“. Nebeský Otec má s každým člověkem plán, který mu má přinést věky trvající štěstí, když ho bude věrně naplňovat. Milujícímu Bohu nesmírně záleží na každém člověku a plnění jeho vůle je cesta, která nás má k němu přivést. Proto mu nemůžeme udělat větší radost než tím, že budeme tuto jeho vůli vytrvale a věrně okamžik za okamžikem plnit. Snažím se tedy vytrvale hledat, co Bůh ode mě v každém přítomném okamžiku chce. Teoreticky je to jasné, v praxi je to ovšem horší. Ne vždy sleduji věrně Boží vůli, místo toho plním svoje nápady a plány, které jsou od Boží vůle daleko. Takže radost, kterou se snažím dělat Hospodinu, zdaleka není dokonalá.
Co Vám v poslední době udělalo radost?
Úspěšná cesta papeže Františka do Iráku a jeho snahy o sblížení s muslimským světem v duchu jeho hesla „všichni jsme bratři“. Je to velmi prozřetelné, protože muslimský svět rychle roste a brzy počtem předběhne křesťany. Proto je důležité, aby dva největší náboženské systémy, křesťanství a islám, žily vedle sebe v pokoji, vzájemné spolupráci a lásce. Zeptali jsme se našich kněží13 Zeptali jsme se našich kněží.
Čím sám sobě děláte radost?
Mám rád hezkou hudbu, především symfonickou, a teď v postní době nejraději poslouchám Dvořákovu Stabat Mater. To je fantastická muzika! A brzy k tomu přibude i Händlův Mesiáš a velikonoční hudba.
Odkud čerpáte radost v těžkých časech?
Jeden z největších darů, které jsem ve svém životě dostal, je spiritualita Hnutí fokoláre. Poznal jsem ji jako bohoslovec před víc jak padesáti lety a provází mě, formuje a posiluje po celá desetiletí. A nejen mě, ale taky mnohé mé celoživotní přátele, především z řad kněží a biskupů. Jedním z nejsilnějších bodů této spirituality je láska k Ježíši ukřižovanému a opuštěnému na kříži. Opuštěnému Otcem ve chvíli, kdy volá na kříži „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ V tu chvíli se totiž na něm projevilo to, co svatý Pavel vyjádřil slovy: „S tím, který byl bez hříchu, jednal (Otec) kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha“ (2 Kor 5,21). To je vrchol Ježíšova utrpení, vrcholný projev jeho lásky k nám. A na tu ti, kdo se snaží žít spiritualitu Hnutí fokoláre, odpovídají tak, že si Ježíše ukřižovaného a opuštěného na kříži volí jako největší lásku svého života. Jemu dávají každý začínající den i začínající noc a s ním se setkávají v každém utrpení, které je potká: ve fyzickém, duševním i duchovním. Jsou to tedy bolesti a nemoci i smrt, selhání a hříchy vlastní i druhých, zkrátka vše negativní, co můžeme v životě prožít. A je důležité to prožívat s ním. Když přijde něco bolestného, Ježíš stojí před námi a ptá se: „Přijímáš mě v této bolesti?“ A je třeba říci bez velkého váhání a naříkání: „Ano“. A to dokonce s radostí, pokud se to podaří, vždyť přijímáme jeho, na vrcholu jeho lásky k nám. V tu chvíli se stává, že fyzická bolest či nepříjemnost zůstává, ale naše vnitřní na[1]ladění se změní. Zmizí napětí, které v sobě máme, protože už na to nejsme sami, ale on, naše láska, je s námi. Pokoj, který v nás zavládne, si nemusíme nechat jen pro sebe, ale naopak ho můžeme sdílet se všemi, kteří to setkání s bolestí, která nás i je potkala, prožívají s námi.
Dělíte se o svou radost? (S kým?)
Je samozřejmě dobré a je to projev naší lásky přinášet druhým a dělit se s nimi o svoji radost. A to od drobných a veselých radostí všedního dne až po ty hluboké radosti a útěchy, o kterých jsem se zmínil výše.
Myslíte si, že se dá radost naučit? (Jak?)
Je třeba se snažit všude přinášet radost. Dobrými vtipy, snahou o dobré poznámky či komentáře, zkrátka o celkovou pozitivní, pokud možno radostnou komunikativnost. Je to zvláštní dar, který někteří lidé mají, ale jde také o snahu těch, kteří jsou víc introvertní, aby se dokázali na takové radosti podílet. Důležité je snažit se věci a skutečnosti vidět pozitivně. Je známý dvojí pohled na poloprázdnou láhev dobrého moku: smutný – že už je jen půl láhve a radostný – že je ještě půl láhve. Snažme se ke skutečnosti přistupovat tak, že budeme pozitivní věci vyhledávat a radovat se z nich. Pak se snadněji snášejí i ty negativní. To je něco, co se můžeme v životě naučit a přinese nám to pokoj v duši.
Čím vám dělá Hospodin radost?
Není pro mne snadné odpovědět na tuto otázku pár slovy. Neboť Hospodin dělá radost vším, co koná, jak říká žalmista: „Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou“ (Ž 92,5); „Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?“ (Ž 106,2). Chci však přece jen poukázat na něco konkrétního. Opět si posloužím slovy žalmu: „Stezku života mi dáváš poznat, vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonale blaho.“ (Ž 16,11). Takže Hospodin mi dělá radost svou blízkostí. Dále jistotou své lásky: „I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník“ (Iz 54,10). Také svým slovem. Slovem, které mohu slyšet, číst, sytit se jím a předávat ho, jak to napsal papež František hned v první větě exhortace Evangelii gaudium. Hospodin mi opravdu dělá radost každým svým činem, stará se o všechny mé potřeby.
Čím se snažíte dělat Hospodinu radost?
Snažím se přijímat to, co mi dává, naslouchat mu, nechat se jím vést, být mu poslušným.
Co Vám v poslední době udělalo radost?
Třeba i tento rozhovor, neboť mi připomíná a oživuje skutečnost Boží radosti. Mám radost z katechumenů i z těch, kteří začali přípravu na křest. Víte, když teď přemýšlím, vidím toho hodně, co mi dělá radost, a neumím z toho vybrat to, co by mohlo být pro druhé takovým „špekem“. Přidám ale ještě radost ze zpovídání. To znamená radost z Božího milosrdenství, které se na nás hmatatelně, viditelně, okatě zjevuje.
Čím sám sobě děláte radost?
Četbou hezkých knížek, procházkou, jízdou na kole, doděláním restů, setká[1]ním s přáteli, pozorováním přírody. Odkud čerpáte radost v těžkých časech? Můj oblíbený verš z Písma (je jich mnoho): „Pohleďte k Hospodinu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou“. Snažím se v těžkých chvílích na sebe tato slova aplikovat.
Dělíte se o svou radost? (S kým?)
Určitě vnímáte, že je na mně všechno vidět, někdy tedy nemusím ani moc mluvit a je to sdílení radosti. I to, co není vidět, sdílím s nejbližšími.
Myslíte si, že se dá radost naučit? (Jak?)
Myslím, že k tomu potřebujeme dvě věci: vztah s Hospodinem a naději. Jsou spolu propojené, jsou neoddělitelné. Radosti se učíme skrze naslouchání Božímu slovu. Kolik toho tam je! „Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe. Bohatýr, který zachraňuje. Raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“ Sof 3,1715
Čím Vám dělá Hospodin radost?
Tím, že za mě dal život a svou krví mi odpouští hříchy, posiluje a zachraňuje. Krásou stvoření.
Čím se snažíte dělat Hospodinu radost?
Modlitbou a péčí o jeho Boží lid.
Co Vám v poslední době udělalo radost?
Možnost doprovodit umírající v nemocnici až do úplného konce, aby nebyli sami.
Čím sám sobě děláte radost?
Modlitbou, dobrým vínem a jízdou na motorce, ať už za prací ve službě, nebo rekreačně.
Odkud čerpáte radost v těžkých časech?
V modlitbě, častou zpovědí, rozhovory se zkušenými lidmi. Relaxem (viz odpověď výše).
Dělíte se o svou radost? (S kým?)
Se spolubratry sousedy, se spolubydlícími na faře, se včelami a slepicemi na farní zahradě.
Myslíte si, že se dá radost naučit? (Jak?)
Vděčností. Zastavit se a nuceně si uvědomit, co všechno mám a že to vůbec není samozřejmé.
Čím vám dělá Hospodin radost?
Tím, že je a že doprovází a pomáhá – mně i všem ostatním, včetně těch, kdo říkají, že v Něho nevěří.
Čím se snažíte dělat Hospodinu radost?
Respektem i důvěrou k Němu a plněním služby, kterou mne pověřil.
Co Vám v poslední době udělalo radost?
Uzdravení mých spolubratrů (z kanonie) po delší nemoci.
Čím sám sobě děláte radost?
To kdybych uměl… Nedá se to úplně řídit… Udělá mi radost, když je mé úsilí někomu prospěšné.
Odkud čerpáte radost v těžkých časech?
Z volného času pro mne a pro mé přátele, pokud je mně a nám dopřán.
Dělíte se o svou radost? (S kým?)
S vhodnými osobami, pokud jsou. Když ne nebo to nejde, zůstane to mezi mnou a Hospodinem.
Myslíte si, že se dá radost naučit? (Jak?)
Myslím, že se zcela naučit nedá, je to dar. Ovšem jsou způsoby jednání a myšlení, které k radosti přibližují; a samozřejmě i ty opačné.