Podávání na ruku se vyžaduje z hygienických důvodů. Prosím nebojte se, že jde o zneuctění. Úctu vzdáváme především svým vnitřním postojem. S neúctou mohu přijmout Pána Ježíše jak do úst, tak na ruku. Dejme si záležet na připravenosti naší duše a postoji opravdové lásky ke Kristu přítomnému v Eucharistii, ale také v mém bratru a sestře. Přijetí na ruku v těchto podmínkách je projevem hluboké úcty ke Kristu, přítomnému právě v mém bližním a je projevem ohleduplnosti a respektu k ostatním lidem. "Nechci, aby se někdo cítil kvůli mě ohrožen." V čem tkví podstata nebezpečí?
Důvod je jednoduchý – stejný jako pro nošení roušek. Chráníme osoby přistupující ke sv. přijímání po nás, před kapénkovou nákazou od nás samých - možná nevědomě infikovaných. Nebezpečím jsou jak sliny, tak kapénky mého dechu, které by se dostaly na prsty kněze, kterými bude brát sv. hostii a podávat ji bližnímu.
Jak správně přijímat sv. přijímání na ruku:
Věřící předstoupí před kněze tak, že si nejprve z úst sejme roušku, pak položí dlaně na sebe: pravák pravou dospoda a levou navrch, levák opačně. Ruce drží zhruba ve výši prsou. Kněz pozvedne hostii, řekne „Tělo Kristovo” a odpovídající odpoví: „Amen”. Poté mu kněz položí hostii na rozevřenou dlaň. Přijímající buď hned na místě uchopí hostii prsty pravé ruky (levák prsty levé ruky) a vloží si ji do úst, nebo poodstoupí krok stranou a tam postupuje stejně.
S hostií neodchází dál do kostela (jinak ho podávající právem zadrží), nad hostií nekoná žádnou soukromou adoraci, je mu podána v tu chvíli proto, aby ji přijal. Také není možné dávat si hostii z dlaně přímo do úst (jako když dětem nasypeme na dlaň malé bonbóny).
Děkuji vám, za vaše pochopení.