Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: ‘Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!’, poslechla by vás. Když někdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: ‘Hned pojď a sedni si ke stolu’? Spíše mu přece řekne: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.’ Děkuje snad potom tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’“
Často se opakuje, že naše země je nejvíce ateistická. Znamenalo by to, že tu málokdo věří v jakéhokoli boha, dokonce ani v „něco nad námi“. Průzkumy však ukazují opak! Jak ale Boha vnímáme my? Opravdu jsme přesvědčeni, že Bůh reálně zasahuje do našich životů, že mu na nás záleží, ba dokonce od nás očekává nějaké jednání? Poručit moruši, aby se sama přesadila, zní buď jako naprosté bláznovství, či jako nekritická víra. Co tím Pán myslí? Pokud budeme věřit v sebe a své schopnosti, pak se moruše sama nepřemístí. Ale pokud se opíráme o Pána a jeho vůli, pak jsou situace, kdy Pán vede svého učedníka k velkým zázrakům a ony se opravdu dějí. Mnozí váhají, zda by se uměli takto na Boha spolehnout a opřít se o víru, že Bůh bude jednat. Jsou ale jiní, kteří nemají problém věřit, že Bůh bude jednat. Ale přistupují k němu jako k podřízenému. On je ovšem Pán a náš postoj k němu musí být postaven na úctě a vědomí, kdo je on a kdo jsme my. Nejde tuo strach něco dělat, ale o ohled na toho, kdo je Pánem. V jeho moci a v jeho blízkosti lze konat velké věci. (zdroj: vira.cz)