Evangelium podle sv. Lukáše
Když se přibližovala doba, kdy měl být Ježíš vzat vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma. Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“ On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice. A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“ On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“ Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“
Jít za Ježíšem není otázka otrockého kopírování jeho vyjadřování či gest. Následovat znamená poznat ho, jeho motivaci, jeho srdce. Následovat však také znamená, že nemusíme jednat sólo, opuštěni, na vlastní pěst. Jdeme s ním a učíme se porozumět. Následovat ovšem přináší také rozhodnutí, vyžaduje odvahu opustit své dosavadní jistoty a vsadit na jinou kartu. Elizeus pochopil a namísto loučení (které by asi znamenalo velkou snad několikadenní slavnost), nakrmí chudé a pomůže ubohým.
Další text k zamyšlení na toto téma:
Následovat Ježíše může být náročnější, než se zdá. Ježíš totiž nedává svým učedníkům žádné záruky. Je třeba se odvážit nést riziko, následujeme-li někoho, kdo nemá, kam by sám hlavu položil (Lk 9,58). Bereme-li ale Ježíšovy radikální výzvy vážně, budeme šťastnější a bude se nám žít lehčeji. Možná se nám zdá, že na to naše síly nestačí. Vždyť už jen dostát každodenním povinnostem je natolik vysilující, jak bychom mohli myslet na ještě větší věci? (zdroj vira.cz)