Podobenství o milosrdném otci jsme slyšeli, četli nebo na jeho téma vyslechli několik přednášek a kázání. Přednášky a kázání jsou pohledem jiného člověka. Toto podobenství je pohled Ježíšův, pohled na Otce i na nás. A jaký je můj pohled, postoj? Jak se v tom vidíme?
Rád bych to ponechal na každém z vás. Neboť každému je dáno světlo od Boha.
Nabízím vrátit se k prvnímu čtení.
Připomínka chleba darovaného Bohem na poušti, kde nebylo nic k jídlu. I uprostřed kamenů a písku Bůh poskytl chléb.
Když ubíhaly roky a každý den měli dostatek many, mohli si na to zvyknout. Mohlo se to stát samozřejmostí. Tak jako pro nás je samozřejmostí, že v obchodech máme dostatek chleba a jiných potravin. Dostatek.
Po vstupu do zaslíbené země se Bůh nadále staral a poskytoval stravu.
I nám se dostává stravy a všeho co potřebujeme. A přece, nejen chlebem žije člověk.
Slyšíme i výzvu druhého čtení – Smiřte se s Bohem! Smiřte se!
U proroka Izajáše máme výzvu – pojďte, suďme se. Nebo jiný příklad – projednejme to spolu. Projednejme s Bohem náš vztah.
Předem je zde daný rozsudek: I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. I kdyby se červenaly jako purpur, budou jako bílá vlna. Iz 1,18
Smiřte se s Bohem! Sv. Pavel přichází s velmi překvapivou větou.
Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem. Největší hříšník. Význam spojení „největší hříšník“ můžeme chápat různě.
Ježíš vzal na sebe všechny spáchané hříchy. Všechny.
Když jsem to psal, chtěl jsem napsat spáchané lidmi. Ale nevím, jestli Ježíš vzal na sebe pouze lidské hříchy – i když už to samo o sobě je obrovská, nepředstavitelně velká tíha.
Na Ježíši spočinula tíha, váha všech hříchů. A teď ona slova - Bůh s ním jednal jako s největším hříšníkem. Jak Bůh jedná s hříšníkem? Odpověď máme v dnešním evangeliu: vychází vstříc.
Nesedí za stolem v kancelářském křesle, ale vybíhá, objímá, líbá, má soucit.
Je problém smířit se s takovým Otcem? On to ulehčil, a to tak, že už nešlo udělat více.
Aby mohlo dojít k usmíření, je potřeba podívat se na sebe, podívat se a přiznat: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. … Půjdu k svému otci.
Starší syn nechtěl vejít. Ale i jemu otec vyšel vstříc. Starší syn otci vyčítal: Mně jsi nikdy nedal ani kůzle. Já jsem nikdy žádný tvůj příkaz nepřestoupil.
Nevšímá si svého jednání – právě teď otci odporuje. Distancuje se od bratra i od otce.
Otec udělal všechno pro usmíření pro jednoho i pro druhého. Na co čekáš?
Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!