Slova, která jsme slyšeli, jsou duch a jsou život.
Možná, že nerozumíme významu této věty, ale aspoň něco tušíme. Bez ducha tělo nefunguje, prostě umírá. Ježíšova slova dávají život.
V době různých ohrožení, zmatků, nejistot, blízkosti války, člověk potřebuje naději – povzbuzení. A toho se nám dostává z dnešních čtení.
Nejdřív starozákonní příběh. Jozue na konci dlouhého putování Židů se ptá – jakým směrem se chcete ubírat? Vrátit se k pohanství předků nebo převzít bezbožný způsob života okolních národů? Přitom vyznává svůj postoj: „Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu.“ Vyznání Jozua bylo určitě pro mnohé vzpruhou. I pro nás je povzbuzením.
Jsou lidé, i v naší době, kteří nepodlehli vlivům doby – slouží Hospodinu.
Evangelium na první pohled nenese známky povzbuzení, neboť vidíme mnohé reptat a opouštět Ježíše.
Jenže, podívejme se na závěr dnešního evangelia. Ježíš se obrací k Dvanácti. Dvanáct to zde není jen číslo, ale název skupiny. Je to kolegium těch, které Ježíš vyvolil, aby byli s ním. A tady chci připomenout slova sv. Pavla: „Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné.“ Řím 11, 29
Mnozí odešli, reptali, nechápali, ale sbor vyvolených zůstal. Hle, jak Boží dar a vyvoleni funguje. Slyšíme vyznání Petra jménem všech: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“
Je Ti někdo podobný? Stojí někdo jiný za to, aby se za ním šlo?
I to je pro nás povzbuzení. Proto, že i nás Pán Ježíš vyvolil, a to stále platí.
Druhé čtení z listu Efesanům je ověřením naší věrnosti. Sv. Pavel píše o podřízenosti.
Jozue byl podřízený, poslušný, poddaný, ale ne otrok. Dvanáct chodilo s Ježíšem, chodili za ním, následovali ho. A teď je řada na nás. Co říkáme na slovo podřízený, poslušný?
Vypovídá to o našem vztahu ke Kristu. Mnozí chtějí být nezávislí, touží dělat si, co sami chtějí, ale to nedává svobodu – to je svévole. Podřízení je spojené s láskou, i o tom dnes slyšíme. Bez lásky člověk není schopen se podřídit a podřizuje se tomu, koho miluje i kdo miluje jeho.
Povzbuzení je pro nás v tom, že Kristus nás nezávislé reptaly a tvrdohlavce uschopňuje k podřízenosti podle jeho vzoru. Úplná proměna člověka. Je to vůbec možné? Ano, to dokáže láska bez hranic.
K tomu jsme byli povoláni, vyvoleni i obdarováni. Následujeme už nejen příklad Jozua nebo Pavla či Petra a ostatních apoštolů. Následujeme příklad Krista, který miluje nás a vydal sám sebe za nás, posvětil a očistil nás koupelí ve vodě a slovem. Tím nás připravil, abychom byli bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, abychom byli svatí a bez vady. A toto vyvolení platí.