Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Uvěřila ta žena v Ježíšovu moc, nebo v jeho dobrotu? Kdyby věřila jen v jeho moc uzdravovat, odešla by nejspíš smutná a bez pomoci, protože musela uznat, že nepatří mezi lid, ke kterému Ježíš přišel. Ona ale zřejmě uvěřila v jeho dobrotu. Poznala, že zde, v tomto muži, jedná Bůh a od Boha se člověk nemá nechat nikým odehnat. Její dobré pochopení smyslu Ježíšova poslání zachránilo její dceru. Víra, která Boha poznává, má velký dosah. Takovou vírou můžeme i my pomáhat bližním, a tak zmenšovat prostor působnosti zla. (vira.cz)