Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.
Svatba – vysněná událost i obávaný krok. Okamžik, který proměňuje lidský život, protože člověk vstupuje do závazku. Nese mnoho jistot, je životodárný, ale přináší také nemalé starosti. Je radostí, startem nové fáze vlastního života. Svatba předpokládá rodinu, vztah, osobní a intimní společenství. A právě do těchto souvislostí vložil Ježíš podle svatého Jana začátek svého vystoupení. Jako by chtěl ukázat, že jako svatba spojuje a zavazuje, tak příchod Syna člověka dává možnost vstoupit na novou cestu. Něco zcela nového, závazného, ale především životodárného právě tady začíná. (zdroj: vira.cz)