P.Miroslav Martiš farář Plzeň-Bory

P. Mgr. Miroslav Martiš, AChLJ. Narodil se 13. 5. 1968 v Ilave na Slovensku. Vyrůstal v horské vesnici Mojtín v rodině, jejíž předkové přišli na Slovensko z okolí Písku v jižních Čechách. Po základní škole ukončil střední sklářskou školu maturitou, a stal se brusičem křišťálového skla.
V roce 1989 nastupuje do kněžského semináře v Bratislavě jako bohoslovec Nitranské diecéze. Tajně vstoupil do Misijní společnosti svatého Vincence de Paul. Dne 25. 6. 1994 přijal kněžské svěcení v Bratislavě z rukou biskupa Mons. Dominika Hrušovského a stal se knězem této společnosti. Kaplanskou službu vykonával v misijní farnosti Bratislava-Prievoz a měl zodpovědnost za formaci kandidátů misijní společnosti. K 1. 8. 1995 je jmenován farářem misijní farnosti Košice-Šaca, kde působil do roku 2000. V tomto období také vykonával službu vicekoordinátora Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky. V roce 1999 se stal superiorem komunity v Košicích a také provinčním rádcem misijní společnosti.
V tomto roce založil Vincentcentrum – dům pro lidi v nouzi. V roce 2000 se stal ředitelem lidových misií a spirituálem laické vincentské rodiny. V roce 2001 založil dům duchovní formace vincentské rodiny v Belušských Slatinách. Dne 1. 12. 2003 nastoupil do služby v Plzeňské diecézi. Stal se kaplanem katedrální farnosti, v roce 2004 založil Slovenské katolické centrum v Plzni a k 1. 7. 2006 byl ustanoven rektorem kostela sv. Jana Nepomuckého s úkolem připravit založení nové farnosti Plzeň-Bory, což se v roce 2007 uskutečnilo.

P. Tomasz Kowalik OSSTP-Tomasz-Kowalik-OSST

Narodil jsem se 28. III. 1973 v Rądzyniu Podlaskim v Polsku. Mám úžasné věřící rodiče, Bohumilu a Josefa, tři bratry (jeden z nich už je u Pána), jednu sestru.

Po absolvování základní a odborné školy jsem pokračoval ve studiu na Lyceu humanistického zaměření v Chorzowie.

Pak jsem vstoupil do Řádu OFM v Kątowicach – Penewnikach, kde jsem byl 5 let. Bůh chtěl, abych byl v jiném řádu – Řádu Nejsvětější Trojice. Proč právě tento řád – to ví Dobrý Bůh, ne já, a proč jsem teď v Plzni, On to ví, já Mu důvěřuji a On mne provází. Křest a svaté svátosti jsem přijal ve farnosti Nejsvětější Trojice, možná, že od začátku Bůh chtěl, abych svým životem hlásal slávu Trojjediného Boha.

22. IV. 2006 byl můj nejkrásnější den v mém životě, protože jsem já, takové ubohé a nicotné stvoření, kterému dal Bůh dar života, dostal zázračný dar, byl jsem vysvěcen na kněze, stal jsem se služebníkem Ježíše Krista.

On je můj Pastýř, vede mě po cestách života, On mě doprovází, těší mne, já Mu jen říkám: "Buď vůle Tvá!" Vím, že je blízko mne.

Buď veleben Bůh Otec i Syn i Duch Svatý! Amen.

P. Tomasz je od 22. 3. 2009 jmenován farním vikářem farnosti Plzeň-Bory. Svoji úlohu ve farnosti plnil do 1.12.2009, kdy byl jmenován do společné duchovní správy ve farnosti Švihov. Děkujeme za jeho horlivou službu ve farnosti a píli se naučit česky právě mezi námi za pomoci paní Alenky Reitmayerové. Duch Svatý ať tě vede na novém místě v plzeňské diecézi.

P. Antonín HýžaP-Antonin-Hyza

Mons. Antonín Hýža se narodil 21. října 1924 v Brankách u Valašského Meziříčí jako syn Julia Hýži a jeho manželky Josefy, rozené Bartošové. Kromě syna Antonína měli ještě o 4,5 roku mladší dceru, Miladu. Vystudovala rodinnou školu a provdala se za pana Čepicu. Dnes žije v Plzni, má 4 děti, několik vnoučat a pravnoučat.

Otec Antonín toužil již odmalička být knězem. Sám o sobě říká: "Nejvíc mně lákalo kázání Slova Božího. Vždycky, když jsme se s rodiči vrátili z kostela, vylezl jsem si na stoličku, a protože jsem měl dojem, že správný kazatel musí pořádně křičet, řval jsem svá kázání po kuchyni. Rodiče se mi smáli, a tak jsem se jednou už naštval, urazil se, sestoupil ze své "kazatelny" a prohlásil: Když nechcete, tak nebudu kázat. Ale všichni přijdete do pekla!"

Základní školu absolvoval Antonín Hýža v Brankách. Poté byl roku 1937 přijat na Reálné gymnázium Františka Palackého ve Valašském Meziříčí. Byl průměrným studentem, a proto se na každou hodinu pečlivě připravoval a před každou hodinou se modlil. V roce 1943, když byl v sextě, byl nasazen do německého podniku do Zbrojovky ve Vsetíně. V roce 1944 vážně onemocněl a následovala jeho hospitalizace v nemocnici. Maturoval 15. září 1945 jako invalidní důchodce.

Po maturitě byl rok doma a čekal, až se bude moci přihlásit na vysokou školu. Jeho zdravotní stav nebyl zrovna nejlepší.

Protože Antonín stále toužil stát se knězem, rektor semináře se nad ním slitoval a poslal jeho žádost k posouzení arcibiskupovi ThDr. Leopoldovi Prečanovi. Ten rozhodl kladně, a tak byl přijat nový bohoslovec. Přišel rok 1948 a s ním velká změna života. Mladý bohoslovec ji nemohl unést a málem se zhroutil. Zabránila tomu péče spirituála 1. ročníku semináře, P. ThDr. Františka Cinka. Během jedněch exercicií přišla další zkouška. Antonín Hýža navštívil exercitátora. Ten mu pověděl: "Do semináře nepatříš, sbal se a odejdi." Zklamaný mladý muž celou noc proplakal v kapli. Potom se svěřil spirituálovi, P. Ferdinandovi Bílkovi. Otec Antonín je za tuto pomoc dodnes velmi vděčný, jinak by byl velmi nešťastným člověkem. Dalším skvělým spirituálem byl služebník Boží P. Antonín Šuránek. V roce 1950 prodělali bohoslovci politické školení. Po školení byli někteří bohoslovci pozváni na studium teologické fakulty v Praze (ta byla později přesunuta do Litoměřic) pod státním dohledem. Někteří nebyli na fakultě vítáni. Na protest na studium nenastoupil nikdo. Mnozí bohoslovci byli povoláni k PTP, profesoři byli penzionováni, jiní přeřazeni do duchovní správy a nejeden pronásledován a vězněn. Teologická fakulta v Olomouci byla 14. července 1950 zrušena a seminář zavřen.

Antonín Hýža si tedy našel práci v moravskoslezské pletárně ve Valašském Meziříčí. Nechtěl do kanceláře kvůli nátlaku na vstup do KSČ, a tak vyzkoušel devatero řemesel. Byl mechanikem, pracoval v telefonní ústředně, v archivu, jako knihovník, a nakonec vykonával práci skladníka.

3. září 1962 byl Antonín zatčen a uvězněn. Důvodem byla jeho účast na činnosti Společenství, založeného v semináři Vladimírem Neuwirthem. Každý člen Společenství skládal slib: "Slibuji Trojjedinému Bohu, v přítomnosti Matky Boží Panny Marie a všech svatých, že budu pracovat na obnově světa, zvláště naší vlasti, v duchu Evangelia Ježíše Krista, podle zásad papežských encyklik a ve spojení se Společenstvím, k tomu mi dopomáhej Bůh. Amen." 3. prosince 1962 proběhlo řízení před Krajským soudem v Ostravě. Antonín Hýža byl odsouzen k 18 měsícům vězení nepodmíněně pro tzv. "rozvracení republiky" s upřesněním: "tajně studoval bohosloví a připravoval se na kněžství". Dva dni před koncem roku 1962 byl převezen do vězení ve Valdicích u Jičína zvaného Kartouzy. Tam byl zařazen mezi ostatní do brusírny skla, kde se vyráběla sklíčka na lustry. Každý dostal číslo, tím se hlásil. Antonín Hýža obdržel číslo 7685.

Mezi svými profesory, kteří byli také vězněni, dostudoval Antonín Hýža teologii a udělal zkoušky de sacramentis in sepcie. Dne 4. května 1963 slovenský biskup Ján Chryzostom Korec vysvětil devětatřicetiletého muže v soukromí kobky na kněze.

3. března 1964 P. Antonínovi vypršel trest. Byl propuštěn přesně na den a hodinu, od té doby, co byl vzat do vazby. Vedení podniku moravskoslezské pletárny se ke skladníkovi, který se právě vrátil z výkonu trestu, chovalo odmítavě. Proto Antonín Hýža požádal o propuštění ze zdravotních důvodů. Nakonec ho přijal ředitel Moravských tiskařských závodů jako pomocného dělníka. Pracoval jako tzv. metér sazby.

V roce 1967 P. Hýžu přijali na Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Litoměřicích, kde v jednom ročníku studoval s Miloslavem Vlkem.

1. srpna 1968 dostal P. Antonín Hýža dekret, že je jmenován kaplanem na arciděkanství v Plzni. Bylo to jeho první kněžské místo. Dostal státní souhlas, a tak mohl pod dohledem církevních tajemníků vykonávat kněžskou službu. "Moje první dojmy z Plzně byly dojmy vesničana, kterého velkoměsto drtí. Měl jsem pocit, že to město nikdy nepochopím, vzpomínám, jak jsem jel tramvají a přál si znát alespoň jednoho jediného člověka mezi tím zástupem cizích tváří," usmívá se P. Hýža. "No vidíte a dneska je Plzeň moje město." Nutno dodat, že je tomu i opačně – P. Antonín je Plzeňanů. Oficiálně to bylo stvrzeno například Cenou města Plzně, která mu byla udělena v roce 1992 primátorem Mračkem, neoficiálně vám to potvrdí každý, kdo se s tímto trpělivým člověkem předobrého srdce kdy setkal.

V roce 1970 byl Otec Antonín přeložen do farnosti u Panny Marie Růžencové v Plzni na Slovanech. Po smrti zdejšího faráře, P. Lukáše Aloise Mikulčíka OP, nastoupil na jeho místo. Tuto farnost spravoval 23 let, do návratu dominikánů v roce 1990. Poté byl přeložen opět na plzeňské arciděkanství.

Po vzniku plzeňského biskupství byl jmenován rektorem kostela svatého Jana Nepomuckého na Chodském náměstí. Několik let také vyučoval na Církevním gymnáziu v Plzni, a jeho bývalí žáci dodnes s láskou vzpomínají na svého "patera Toníčka". Od 15. srpna 1993 až do 31. června 2006 se P. Antonín Hýža stává prvním ustanoveným rektorem kostela svatého Jana Nepomuckého. Otec Antonín Hýža zde 14 let horlivě sloužil lidem hlavně svátostí smíření, kázáním Božího slova a službou nemocným a strádajícím.

Ve zpovědnici trávil P. Antonín několik hodin denně. Jako u diecézního penitenciáře se u něho zpovídala velká část Plzně. Vždy si s upřímností udělal na kajícníka čas, jak kdo potřeboval, třeba i po mši svaté, snad nikdy nikomu z lidí svatou zpověď neodmítl. Zpovídali se u něj i mnozí kněží, a některé z nich duchovně vedl. Otec Antonín Hýža byl dlouholetým exercitátorem a zpovědníkem řeholních sester nejrůznějších řeholních řádů a kongregací. Několik let byl P. Antonín duchovním asistentem plzeňských Terciářů svatého Františka z Assisi, protože je také františkánský terciář.

Služba lidem vážně nemocného Otce Antonína neustále více vyčerpávala, a důsledkem toho byla hospitalizace a amputace dolní končetiny. Tento kříž P. Antonín nese velmi statečně a není to jeho poslední zastavení křížové cesty.

P. Mons. Antonín Hýža byl rozhodnutím otce biskupa Mons. Františka Radkovského ke dni 31. října 2008 uvolněn ze služby ve farnosti Plzeň-Bory a nově ustanoven jako zpovědník ve farnosti Plzeň-Slovany, až to dovolí jeho zdravotní stav, protože se momentálně zotavuje po těžké operaci v Domově pokojného stáří svaté Alžběty. Ale nesčetné množství lidí za otcem Antonínem stále přichází i do Domova pokojného stáří svaté Alžběty.

Díky Božímu milosrdenství mohl P. Antonín Hýža zpovídat opět ve své zpovědnici na Květnou neděli 5. dubna 2009 odpoledne. Díky Pánu Ježíši a P. Miroslavovi Martišovi CM, který osobně P. Antonína přivezl, se mohl otec Antonín Hýža účastnit mše svaté na Zelený čtvrtek 9. dubna 2009 a farníci se tak s ním mohli setkat. Opakovaně vítali P. Antonína bouřlivým potleskem. Otec Antonín Hýža měl krátkou promluvu ke svým věřícím, kde několikrát zdůrazňoval, abychom nehřešili na Boží milosrdenství a pamatovali na to, že Bůh je nejen nekonečně milosrdný, ale také nejvýš spravedlivý. Pro Boží milosrdenství prosil o modlitbu, aby on sám dobře obstál před Boží spravedlností, zvláště proto, že si uvědomuje svou nesmírnou odpovědnost za Krev Beránka, kdy vždy stál na straně hříšníka a Krví Beránkovou plýtval.

Lidé jsou vděční P. Antonínovi za jeho kněžskou oběť nejen pro tuto farnost, ale i pro celou Plzeň. Na otce Antonína Hýžu pamatují nejen při mši svaté v přímluvách, ale i při modlitbě růžence a soukromých modlitbách. Mnoho lidí myslí na P. Antonína s vděčností a láskou.

Necelý měsíc před svou smrtí vstoupil P. Antonín do řádu dominikánů. Provinční kapitulou byl pověřen modlitbou za povolání a bratry ve formaci. Ve věku 85 let zemřel ve středu 10.2.2010 v hospici sv. Lazara jako fr. Rosarius Antonín Hýža OP.

Všichni věříme, že dobrý Bůh P. Antonínovi Hýžovi , teď fr. Rosariovi, jeho lásku oplatí a přijme ho mezi své svaté a vyvolené v Božím království.

Nahrávky

Články

Fotografie

Copyright © 2013 - 2017 Římskokatolická farnost Plzeň-Bory
Vytvořil Ján Fačkovec