Ó, srdce Ježíšovo

Ó, otevřené Srdce Ježíšovo,
zraněné tak čistou láskou,
ve tvých ranách chci skrýt svá zranění
a nedostatek lásky.

Ó, planoucí Srdce Ježíšovo,
strávené tak velikou touhou,
ve tvém plameni chci čerpat planoucí lásku
a nechat se uzdravit od pálivého uštknutí hada.

Ó, něžné Srdce Ježíšovo,
které se nechalo otevřít,
do tvé jemnosti chci položit svá trápení
a odpočinout si v pravdě.

Ó, zářivé Srdce Ježíšovo,
slávo nové jitřenky,
ve tvém světle se chci uzdravit ze slepoty
a patřit na Boží tvář.

Ó, milosrdné Srdce Ježíšovo,
ty mě miluješ až na smrt,
v kalichu tvé náruče chci okoušet tvoji moudrost
a blaženost všech svatých.

(Bratr Efraim)

MYŠLENKY NA MĚSÍC KVĚTEN

BENEDIKT XVI.
MYŠLENKY O EUCHARISTII
Paulínky 2010
  1. Svátost eucharistie je svátostným tělem Kristovým. A toto tělo je církev. Bez eucharistie církev nelze pochopit.
  2. Kristus zaslíbil, že ti, kdo přijímají jeho tělo a krev, budou žít navěky, a pro nás z tohoto zaslíbení plyne nesmírná útěcha.
  3. Smyslem svatého přijímání je připodobnit svůj život Kristovu životu, proměnit se a přetvořit v toho, který je láska sama.
  4. Bůh nám jako první dává dar a my, takto obdarováni, se stáváme jeho vlastnictvím – stvoření se navrací ke Stvořiteli.
  5. Společenství s Pánem je vždy také společenstvím se sestrami a bratry.
  6. Pojďme naproti Pánu, který je sice neviditelný, ale přesto mocný a který nám pomáhá dobře žít.
  7. Eucharistie je tajemstvím smrti a slávy tak jako kříž, který není zakopnutím na cestě, ale přechodem, po němž Kristus vstoupil do své slávy a tak smířil celé lidstvo, když překonal veškeré nepřátelství.
  8. Potřebujeme Boha blízkého, Boha, který se vydává do našich rukou a který nás miluje. V eucharistii je Kristus skutečně přítomen mezi námi.
  9. Kristus nás k sobě táhne, umožňuje nám vykročit ze sebe, abychom všichni společně s ním tvořili jediné tělo.
  10. Ježíš je přítomný v eucharistii. Nevidíme jej, ale existuje tolik věcí, které nevidíme, a které přesto existují a jsou zásadní. Ty nejhlubší skutečnosti, týkající se života a světa, nevidíme, ale můžeme vidět a vnímat jejich účinky.
  11. Víra v Ježíše je prostředkem, díky němuž můžeme vždy znovu uchopit Ježíšovu ruku a díky němuž bere za ruku i on nás, aby nás vedl.
  12. Ježíš nás sytí eucharistií, sjednocuje nás se sebou, s Otcem, s Duchem svatým i nás navzájem. Tato síť jednoty, která zahrnuje celý svět, předjímá v naší době svět budoucí.
  13. Krista nelze mít výhradně pro sebe, mohu mu náležet jedině ve spojení s těmi, kdo mu patří.
  14. Jdeme-li s Ježíšem, jdeme správným směrem a život se stává dobrým.
  15. Eucharistie je pramenem jednoty, který má základ ve smíření a pokoji.
  16. V eucharistii nelze Krista a bližního oddělovat. A tak se stáváme všichni jediným chlebem, jediným tělem.
  17. Eucharistie, která se konkrétně neprojevuje láskou, je sama v sobě neúplná.
  18. Eucharistie je naším nejkrásnějším pokladem. Uvádí nás do života věčného a obsahuje všechna tajemství naší spásy.
  19. Růst v křesťanském životě vyžaduje, abychom se živili Kristovým tělem a krví.
  20. Jak moc má dnešní lidstvo zapotřebí znovu objevit ve svátosti eucharistie pramen, z něhož mu prýští naděje.
  21. Bůh má tvář. Bůh má jméno. V Kristu se Bůh stal tělem a daruje se nám v tajemství nejsvětější eucharistie.
  22. Poslední večeře je okamžikem, kdy se rodí církev. V eucharistii se stále obnovuje Kristova oběť.
  23. Eucharistie představuje vzácné dědictví. A církev jej s nesmírnou péčí ochraňuje, když ji slaví den co den při mši svaté, když se jí v kostelech a kaplích klaní, když ji nosí nemocným a jako viatikum těm, kdo se vydávají na poslední cestu.
  24. Přijímat Krista a nést jej druhým je opravdovou radostí křesťana.
  25. Následujme Marii a napodobujme tuto hluboce eucharistickou duši, a celý náš život se stane jedním chvalozpěvem Magnificat.
  26. Eucharistie představuje velkou školu lásky.
  27. V eucharistickém tajemství se Kristus stále znovu daruje a právě v eucharistii se učíme lásce Kristově a tedy i lásce k církvi.
  28. Ať se pro nás eucharistie stane životní školou, kde nás Ježíšova oběť na kříži naučí cele se odevzdat druhým.
  29. Kristus v nás chce přebývat navzdory naší slabosti a našemu hříchu.
  30. Pokaždé, když se slaví mše svatá, pokaždé když se Kristus svátostně ve své církvi zpřítomňuje, tehdy se uskutečňuje naše spása.
  31. Prostřednictvím všech míst, kde se slaví eucharistie, se vytváří síť pokoje, která pokrývá celý svět.
Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

MYŠLENKY NA MĚSÍC DUBEN

JEAN CLAUDE SAGNE
BŮH, NÁŠ OTEC
ŽIVOT BOŽÍCH SYNŮ JAKO CESTA UZDRAVENÍ
Paulínky 2013
  1. Abychom se poznali a našli svou identitu, abychom dosáhli svobody a uzdravení, nemáme jinou cestu než jít k Otci skrze Ježíše, s ním a v něm.
  2. Bůh volá jedinečným způsobem každého člověka po celý jeho život.
  3. Ježíš nám skrze svou pokoru a tichost zjevuje Otcovu laskavost.
  4. Protože hříchem člověka došlo k přerušení synovského vztahu, stal se Boží Syn člověkem, aby v nás a pro nás žil synovskou lásku až do krajnosti, až k opuštěnosti noci v Getsemanech.
  5. Proto, aby se přiblížil všem lidem a odzbrojil naši pýchu a naše obavy, přichází k nám Bůh v pokoře a s laskavostí.
  6. Od chvíle, kdy nás uvedl na cestu našeho života, nás Bůh nepřestává doprovázet, podporovat a dávat nám prostředky, abychom mohli odpovědět na jeho volání.
  7. Ježíš přišel, aby nám zjevil, že Bůh je Otec. Úkolem našeho života je rozpoznat, že Otec je Bůh.
  8. Abychom mohli ve víře přijmout Boží dary, musíme se nechat Duchem přivést k pokoře podle příkladu Marie.
  9. Nekonečně čistá láska Otce se pro nás stává milosrdenstvím.
  10. Klanění se Otci vyžaduje, abychom se naprosto zřekli sami sebe a nechali veškerý prostor v sobě samých Bohu.
  11. Bůh, aby se přiblížil ke každému, přistupuje k člověku, prostě a s laskavostí.
  12. Bůh přichází v pokoře a v chudobě, přichází s láskou v podobě, která je ničím. Tělem, ve kterém k nám dnes Ježíš přichází, je eucharistie a církev.
  13. Otcovo milosrdenství představuje největší hlubinu jeho lásky k lidem, jeho dobrotu.
  14. Maria nás přivádí ke službě a k svátostem církve. Dává nám blízké bratry a sestry, abychom spolu s nimi objevili tajemství našeho synovství.
  15. Radost je znamením spásy.
  16. Pro Ježíše není chudoba jesliček ani náhodou, ani neštěstím, ale je nejlepším způsobem, jak nás přivést k Otci, který je nade vším.
  17. Kristus a Maria byli u kříže jedné vůle, a oba obětovali Bohu stejnou zápalnou oběť, Maria v krvi svého srdce a Ježíš v krvi svého Těla.
  18. Skrze svátosti víry nám Bůh v živém Ježíši dává rodinu, bratry a sestry na zemi i v nebi.
  19. Ježíš se nám nejvíce zjevuje skrze kříž a stejným způsobem nám předává svůj život.
  20. Klanět se Otci znamená uznat jej za jediného pravého Boha.
  21. Život v Duchu, který plně získáváme při křtu, se žije ze dne na den v povolání k bratrské lásce.
  22. Ježíšovo vzkříšení je vítězstvím lásky.
  23. V eucharistii s námi zůstává náš Bůh až do konce časů.
  24. Ježíš nám svou trpělivostí a snášením svých ran získal uzdravení a pokoj.
  25. Víra otevírá našeho oči, abychom si uvědomili přítomnost toho, co je neviditelné.
  26. Náš život v Kristu nám dává postupně zakoušet, že on sám se může stát předmětem každého našeho činu.
  27. Rány Vzkříšeného jsou zářící: jimi k nám proudí skrze svátosti božská síla vzkříšení.
  28. Hlavním úkolem Ducha svatého je zjevovat nám v Ježíšově utrpení tajemství jeho synovské poslušnosti.
  29. Maria nám v noci víry a ve společenství s Ježíšem odpočívajícím v novém hrobě dává vytušit, že ticho neznamená prázdnotu, ale že ukrývá Boží přítomnost.
  30. Bůh k nám přichází v jednoduchosti, pokoře a s laskavostí, aby se svým milosrdenstvím dotknul všech lidí.
Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

MYŠLENKY NA MĚSÍC BŘEZEN

Salvatore Tumino
ODPUSTIT OTCI I MATCE
Paulínky 2014
  1. Setkat se s Bohem znamená setkat se s pravou, nekonečnou a bezpodmínečnou láskou, která uzdravuje, utěšuje, obnovuje, dává smysl tvému životu.
  2. Když vstoupíš do láskyplného vztahu s Bohem, když objevíš, že on tě miluje a odpouští ti, když žiješ v tomto nekonečném vztahu, jedním z mnoha důsledků je, že touto novou láskou miluješ i rodiče.
  3. Rodiče nejsou a nebyli dokonalí. Ale to není důležité; podstatné je, abychom je milovali za všech okolností.
  4. Minulost může být uzdravena a každá vzpomínka proměněna, pokud se s Pánovou pomocí rozhodneš odpouštět.
  5. Láska, úcta a odpuštění mým rodičům mi nejenom napomohou, abych se sám se sebou a s druhými cítil dobře, ale pomohou mi, abych nezraňoval své děti (pokud se stanu rodičem).
  6. Odpuštění je terapeutické: noří tě do lásky a láska uzdravuje i nejbolestnější vzpomínky.
  7. Vše, čeho se dotýká Ježíšova láska, je potom uzdraveno a stává se Pánovým nástrojem k uzdravení druhých.
  8. Pokud milujeme bez očekávání, život je skutečně obnoven.
  9. Objevíme-li nekonečnou lásku Boha a neustálé a bezpodmínečné odpouštění, pak můžeme milovat všechny.
  10. Určité vzpomínky nás traumatizují a jsou stále živé, protože jsme neodpustili. Jakmile za pomoci Pána a prostřednictvím modlitby začneme žehnat a odpouštět, náš život se změní.
  11. Jsme křehká, nedokonalá a nemocná stvoření – pouze Boží láska je může uzdravit a proměnit.
  12. Svátost smíření nám ukazuje, jak nám Pán přes všechno odpouští a dává nový život. Neexistuje hřích, který by jeho nekonečné milosrdenství neprominulo.
  13. Když přijímáš Krista, žiješ pro něj, zůstáváš v něm, on ti dává schopnost milovat, přijmout Otcovu lásku, tu, která se projevila v jeho Synovi, který za nás zemřel a vstal z mrtvých.
  14. Jakákoliv urážka, fyzické nebo psychické násilí nemá na mě žádný negativní dopad, pokud své srdce neotevřu hněvu, zlobě a nenávisti.
  15. Bůh nám ukazuje, že řešení problémů není v zášti či zlobě nebo v obviňování, ale v odpuštění, v projevování lásky za všech okolností.
  16. Pouze Pán umí vnášet světlo do příčin našich současných problémů, umí také zasáhnout a každé trauma uzdravit. Díky němu nám odpuštění vrací pokoj.
  17. Když milujeme, rosteme, zlepšujeme se.
  18. Odpuštění hojí rány a dovoluje nám, abychom ani pro utržené rány netrpěli, ani neobviňovali toho, kdo nám utrpení způsobil.
  19. Žít v Ježíšově lásce znamená vstupovat do věčné lásky a v něm, Ježíši, vnímat Otce, který vyslovuje jméno: „Synu.“
  20. Naplněni Duchem svatým se můžeme stát „pramenem života“.
  21. Zrodili jsme se z Boží lásky a z ní jsme byli vykoupeni a posvěceni. Nikdo není vyloučen z tohoto láskyplného záměru.
  22. Kdo se neumí podřídit, ten neumí ani vést. V Božím záměru má autorita své místo, a kdo ji vykonává, ten ji má konat jako službu.
  23. Pokaždé, když odpovím na zranění vztekem, toto zranění se nezmírní, ale prohloubí, bolí stále víc.
  24. Nenávist ničí především toho, kdo nenávidí, je jako jed a likviduje toho, kdo ji má v srdci.
  25. Každé prožité trauma mohu uzdravit, pokud místo nenávisti odpustím.
  26. Pokud je nenávist příčinou utrpení, odpuštění je důvodem k radosti a svobodě.
  27. Odpustíš-li, pak nejen uzdravuješ, ale můžeš také pomáhat druhým ve stejné situaci.
  28. S realitou se můžeme vyrovnat, pouze pokud ji poznáme.
  29. Pro Boha není nic nemožné a všechno může ten, kdo v něho věří.
  30. Modlitbou a žehnáním se můžeme přiblížit našim zemřelým, odpouštět jim a můžeme se s nimi smířit, i když jsou po smrti.
  31. Kdo trpěl, rozumí trpícím.
Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

MYŠLENKY NA MĚSÍC PROSINEC

JAMES MANJACKAL, MSFS
HEURÉKA
Vydalo nakladatelství Highland Books München 2011
  1. Každý člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha, proto nachází smysl a pravou hodnotu svého života jen tehdy, když nalezne svého Stvořitele, Boha.
  2. Duch svatý pomáhá těm, kteří ho poslouchají.
  3. Duch svatý svými plody a dary posvěcuje, sjednocuje a přetváří Církev a různými charismaty ji umocňuje k tomu, aby neohroženě hlásala evangelium.
  4. Když se vzdáme jakékoliv své světské touhy kvůli Pánu, On nám oplatí stonásobně.
  5. V duši naplněné Duchem svatým se děje podivuhodná a neuvěřitelná proměna a začíná v ní nový život.
  6. I kdybyste postavili milióny betlémů a umístili do nich dřevěného nebo keramického Ježíška, neprožijete Vánoce, jestliže neočistíte svá srdce od hříchu, a neumožníte živému Ježíši, aby vstoupil do Vašeho života.
  7. Pán volá lidstvo, aby odložilo staré lidství poškozené klamnými touhami, a aby se v Duchu obnovilo duchovním smýšlením.
  8. Skrze Ducha svatého je do mého srdce vylita Boží láska. Proto mám účastenství i ve společenství svatých.
  9. Duch svatý dává své dary tomu, komu chce, a protože je dárcem, má svou vlastní vůli a svobodu.
  10. Duch svatý je jediným prostředníkem, který nás přivádí k Bohu Otci a Synu. Je darem seslaným po Ježíšově vzkříšení. Duch ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.
  11. Duch svatý neustále posiluje naše vnitřní já, abychom poznali Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání.
  12. Nejsme spaseni svými spravedlivými skutky, nýbrž obmyti milostí, kterou se znovu rodíme k novému životu skrze Ducha svatého.
  13. Věřící, který má vztah s Bohem, nachází s pomocí Ducha svatého nový smysl předpisů a přikázání.
  14. Abychom nalezli Božího Ducha, nemusíme chodit na nějaké zvláštní místo, ani se účastnit nějaké duchovní akce. Stačí otevřít srdce, kde ho nalezneme a můžeme zakoušet.
  15. Duch lásky uschopňuje člověka, aby poznával Ježíše v druhých lidech, a povzbuzuje ho, aby zasvětil svůj život péči o druhé.
  16. Každý věrohodný křesťan, který je povolán k životu s pohledem upřeným k životu věčnému, má vydávat svědectví o Kristu a prožít tuto zkušenost naplnění Duchem svatým.
  17. Základním předpokladem toho, aby člověk dostal Ducha svatého, je úplné a upřímné obrácení, jehož výsledkem je změna životního stylu.
  18. Jestliže se má nádoba naplnit, musí se nejdříve vyprázdnit a vyčistit. Je nutné přinést nádobu svého srdce ke zdroji živé vody, k Ježíšovu srdci.
  19. Lidé „obtěžkaní“ svými „proč“ a „jak“ často dar Ducha nedostanou.
  20. Duch svatý osvobozuje člověka i od strachu ze smrti.
  21. Bez svatosti nemůže nikdo zakoušet Boha. Pokud chce mít člověk intimní vztah s Bohem, musí odhodit hřích.
  22. Jen tehdy, když odpustíme druhým, získáme ten pravý postoj modlitby. Bůh Otec přijal nejvyšší oběť svého jediného Syna na Kalvárii až poté, co Ježíš všem odpustil.
  23. Zlý duch se nemůže dotknout nikoho, v němž působí Duch Boží.
  24. Každý, kdo se cítí slabý nebo prožívá pokušení, se má snažit zůstat ve stálém spojení s Ježíšem skrze milost přijatou v modlitbě, ve svátosti, skrze skutky milosrdenství a půst.
  25. Drahocenná krev Ježíše může uzdravit naše vnitřní já z pocitů viny, ze zranění a špatných návyků.
  26. Pokud je někdo ochoten dát Pánu svůj čas, On vstoupí do jeho života.
  27. Pokud člověk chce, může svou povahu proměnit.
  28. Ježíš nabádal lidi, aby lidé napodobovali jeho tichost a pokoru. Přicházejme k Ježíšovu srdci a vstřebejme jeho mírnost, která odstraňuje všechny druhy hněvu.
  29. Velkodušnost činí člověka velikým. Dávej druhým a Bůh dá tobě.
  30. Napodobujme lásku Ježíše, který šel až tak daleko, že vydal vlastní tělo a krev na kříži a jeho oběť stále pokračuje v Eucharistii.
  31. Pravý pokoj nezávisí na tom, co máme navenek, ale co máme uvnitř.
Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.

Myšlenky na měsíc listopad

Zdá se, že váš webový prohlížeč není nakonfigurován tak, aby zobrazoval PDF soubory. Žádný strach, prostě klikněte zde pro stažení souboru.

Modlitba za Světový den mládeže v Krakově 2016

2016 modlitba za svetovy den mladeze v krakove

Cyril a Metoděj

2016 cyril metodej prosba

Neposkvrněné Srdce P. Marie

2016 neposkvrnene srdce p marie
Copyright © 2013 - 2017 Římskokatolická farnost Plzeň-Bory
Vytvořil Ján Fačkovec